TJ Zlaté Hory - OB & volejbal

Již od roku 2013 vyrážejí různě početné skupinky našich členů do lesů a hlavně polí v okolí polského Strzelina na rogainingové závody.

Hned naše první účast nás poznamenala velmi silným zážitkem. Viz článek. A hlavně nás nalákala k dalším účastem. Pořadatelé z PTTK Strzelin jsou velmi aktivní, pořádají hned čtyři závody v roce, které bývají různě dlouhé a odbývají se v různých částech dne. My jezdíme především na podzimní desetihodinový noční "Szlakiem opadłych liści". Nejpilnějším účastníkem je Roman, který už tam s různými parťáky absolvoval leccos a je v první desítce historicky nejvíce bodujících. Zde. Ale i Klára s Romčou už byly na "Spadaném listí" pětkrát.

Tentokrát nás jako výprava vyrazilo osm, z toho sedm ze ZLH. A to už si snad zaslouží článek. S dostatečným předstihem se přihlásily tradiční sestavy Московские Hовости (Roman, Tomis) a Hrst srní srsti (Klára, Romča a Terka Poláková). A na poslední chvíli se překvapivě přihlásila ještě trojice Tomhaeri (Tom, Hanča a Erik).

Start byl v sobotu 24.11. v 19:00 hodin, časový limit vypršel v neděli v 5:00. Centrem byla škola v obci Wawrzyszów, oproti jiným letům bylo v závodním prostoru méně lesů a více polí. Trochu nás vyděsily předzávodní deště, na cestě na závody nás zastihl vydatný liják. Ale předpověď slibovala, že pršet přestane a vyšlo to. Startovalo se za slabého mrholení, které velmi brzy skončilo. Bláta bylo samozřejmě na některých místech víc než dost. Ještě že má hlavní organizátor tak kladný vztah k Čechům, protože jsme si na svých botech odvezli domů docela velký kus polskiej ziemi.

A jak vypadal závod? V prostoru bylo rozmístěno 25 kontrol s hodnotami od 4 do 8 bodů, celkem se dalo nasbírat 140 bodů. Mělo by být téměř nemožné, posbírat všechny kontroly. Tentokrát to bylo na hraně a pořadatelé měli trochu štěstí. Suveréni posledních ročníků Radek Eschler a Kaspars Osis stihli vše za necelých devět hodin. Naštěstí byli jediní. Další tým nestihl jednu kontrolu, třem týmům chyběly dvě kontroly. Naše Московские Hовости skončily na 6. místě se ziskem 125 bodů. Tempo jako vždy záleželo na mně, Roman má téměř nekonečné rezervy. První čtyři hodiny jsme odcválali v solidním tempu, pak mi začaly docházet síly a mohl jsem klusat jenom po cestách, zato po polích a v lese jsme museli jít pěšky. Ale i tak by se toho dalo stihnout víc. Jenže po dalších dvou hodinách se mi nějak kouslo koleno a už jsem neuběhl ani metr, zbytek už byla turistika. Nakonec jsme tedy vynechali 3 kontroly. Zajímavé momenty: 1. několik kontrol bylo lehce na náhodu nebo zašitých, hned na naší druhé jsme nedokázali najít pevný attack point v přiměřené vzdálenosti od kontroly a bylo jen otázkou štěstí, jestli nám česání lesa v okruhu cca 300m přinese úspěch, 2. překonávání asi 4m širokého melioráku po nějakém spadlém stromku, oba jsme měli momenty, kdy jsme nevěřili, že to ustojíme, 3. moje (vlastně už tradiční) nekontrolovatelná zimnice při pauze. A úplně nejvíc se Roman nasmál, když jsme se zamotali do rákosového pole a prosekávali se zpátky ven. Nejdříve jsem začal nadávat na to, že přece není možné, aby bylo tak dlouhé, že jsme přece dovnitř nelezli tak dlouho. A pak se začal Roman strašně smát se slovy "Jdeš úplně přesně". Prostě několik sekund pozoroval zvenku moje světlo, jak jsem si neomylně vybral uhlopříčku a prodíral jsem se rákosím po nejdelší možné dráze.

Holky z týmu Hrst srní srsti tradičně zvolily taktiku "ani krok neběžíme, ale usilovně kráčíme po celou dobu a bojujeme o body". Nebyly úplně spokojené se svým výkonem, mj. se jim nepodařilo najít tu kontrolu, na které my jsme měli největší problém. Ale 82  bodů je pěkný zisk.

A Tomhaeri to ani nehrotili, ani se neflákali, plánovaně to zapíchli o něco dřív (asi ve 3 hodiny) a 43 bodů asi odpovídá tomu, s čím do závodu šli.

Takže jako vždy, všichni máme silné zážitky a už si zase začínáme připouštět myšlenku, že do toho za rok půjdeme zase.

Informace a fotky by měly přibývat na webu http://rogaining.pl/szlakiem23/.

Tomis