TJ Zlaté Hory - OB & volejbal

... tentokrát s podstatnou novinkou

Turnaje už se opravdu zaběhaly, zájem o účast stále trvá, tradice je taková, jakou jsme si na začátku snad ani nedokázali představit. Ovšem upřímně řečeno, nějaký čas už cítím, že tam není ten prvotní elán, se kterým jsme každým dalším ročníkem chtěli udělat díru do světa. Prostě to tak nějak plyne a občas se hodí nějaký nový impuls. Letos nový náboj nečekaně přišel a turnaj to zase posunulo trochu výš.

Pro objasnění musím trochu do historie. 

Hned při prvním ročníku jsme zjistili, že o účast na dívčím turnaji je podstatně větší zájem než o účast na turnaji chlapců. Počet družstev se celou dobu pohybuje mezi devíti až dvanácti. Takže jsme potřebovali dvě hřiště. Po devět let jsme tedy využívali tělocvičnu Sanatoria Edel. Nebylo to jednoduché, nutnost přecházení, malinká tělocvična, téměř nulové zázemí, režim léčebného zařízení, ve kterém bylo turnajové povzbuzování jediným (nevítaným) hlukem za celý rok. Nicméně byla to obrovská pomoc a i za těchto ztížených podmínek k nám týmy rády jezdily.

Když se postavila hala v Mikulovicích, přesunuli jsme se tam a dalších pět ročníků jsme odehráli v komfortu velké haly se dvěma hřišti. Všechno se pěkně zaběhalo, ovšem letos jsem měl obrovské problémy s nalezením vhodného termínu. Příjmačky u nás, závěrečné testy v polských školách, další akce, v přijatelných dnech zase nebyla volná mikulovická hala.

V nouzi nejvyšší jsem zkusil halu Gminnego Ośrodka Sportu i Rekreacji v Głuchołazech a ukázalo se, že to byla trefa do černého. Kvalitní zázemí, tři hřiště a hlavně obrovská vstřícnost všech zaměstnanců GOSiR, kteří ve svém objektu opravdu přivítali slušně obsazený turnaj (se solidní tradicí) pro školní mládež, jehož spoluorganizováním se mohou pochlubit :-) Byl to právě GOSiR, kdo jako první přišel s nabídkou spolupráce i v dalších letech a já jsem rád přijal.

Ale nyní již k samotnému turnaji. Hrálo se v pondělí 25. dubna. Přihlásilo se dvanáct družstev (maximum, které jsme schopni zvládnout, aby měl turnaj smysl) a tentokrát všech dvanáct týmů opravdu přijelo - čtyři z Polska, osm z ČR. Nejprve se odehrály zápasy ve třech čtyřčlenných skupinách. Vzhledem k předpokládanému velkému výkonnostnímu rozpětí, jsme jednotlivé týmy před losováním rozdělili do výkonnostních košů a v zásadě toto nasazení vyšlo dobře. Všechna družstva postoupila do play-off, pro rozestavení do pavouka jsme bodové zisky všech týmů sestavili do jedné společné tabulky. Jako největší favorité se jevili Strzelin a Přerov, u nás to tradičně vypadalo tak, že bychom se mohli vejít do druhé výkonnostní třetiny družstev - mezi 5. až 8. místo.

Všechny výsledky jsou zde. Naše družstvo opravdu postoupilo do osmičky nejlepších, když v osmifinále porazilo našeho častého sparingpartnera Gimnazjum nr 1 Głuchołazy 2:0 (25:20, 25:21). Na postup mezi nejlepší čtyři už jsme však neměli nejmenší šanci, prohráli jsme s týmem ZŠ Velká Dlážka Přerov 0:2 (13:25, 16:25). Naše sestava: Radka Gotthardová, Sára Iliadisová, Míša Klimešová, Denča Moková, Paťa Pavlásková, Kika Šaffová, Vivi Šívrová, Bára Šťastná, Sysa Tománková, Mája Tomaštíková.

Jak se blížil závěr turnaje a začalo "jít do tuhého", zvyšovala se úroveň zápasů a finále už bylo nádhernou ukázkou špičkového volejbalu v provedení starších žaček. Dva týmy, které jsou v posledních letech nejúspěšnější, Strzelin a Přerov, nabídly skvělou třísetovou bitvu, plnou dramatických zvratů. A nakonec to dopadlo tak, že Sako zase jednou pobude rok v Česku, v Přerově.

Kromě tradičního Saka jsme tentokrát měli i patřičné ceny pro všechny účastníky. Sladkosti věnovalo naše OSRPŠ a GOSiR Głuchołazy, poháry pro první tři věnovalo GCSiR Paczków. Letos to byl po všech stránkách jeden z nejvydařenějších ročníků a nás může těšit, že k nám na "konec světa", na námi organizovanou akci, opakovaně přijíždějí účastníci ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.

T.N.